Chyba č. 1: Zapomínáme na rozvolnění kořenového systému
Během sezony jsou na trhu dostupné především rostliny pěstované v kontejnerech, v nichž rostou mnohdy i několik let. Kontejner se stává na dlouhou dobu domovem především pro dřeviny. Při výsadbě jste si jistě všimli, že je po vyjmutí z balu kořenový systém značně pokroucený a zdeformovaný. Mnohým zahrádkářům se těchto kořenů zželí a vysadí je tak, jak narostly v květináči. Právě zde děláme nejčastější chybu.
Kořenový systém je třeba rozvolnit a mechanicky narušit. Rozhodně se nebojte, že rostlině uškodíte. Samozřejmě dojde k narušení jemného kořenového vlášení, to ovšem na tento defekt zareaguje rychlou regenerací a růstem. Rozvolněné kořeny navíc mnohem lépe prorůstají do okolní půdy, takže rostlina snadno přijme vodu s rozpuštěnými živinami i v okolní půdě. Tímto způsobem se rostlina navíc i lépe stabilizuje, kořeny totiž hrají hlavní roli v její stabilitě v půdě.
Kořenový systém lze rozvolnit mnoha způsoby, záleží na typu rostliny a na stavu kořenů. U trvalek si nejčastěji vystačíte s vlastníma rukama, u menších keřů poslouží zahradnická lopatka a v případě stromů pak raději sáhněte po ostrém rýči, kterým kořenový systém narýpněte na několika místech a rozvolněte jej. Při poškození silných kosterních kořenů konec kořene začistěte ostrými zahradnickými nůžkami, nenechávejte kořen roztřepený.
Chyba č. 2: Kyselomilné rostliny potřebují kyselou půdu
Opět se může zdát, že jde o banalitu. Proč bychom v tomto bodě vůbec dělali chybu? Problém většinou spočívá v naší nepřipravenosti, ne všichni se vyznáme v požadavcích rostlin, které si přineseme z obchodu. Ne nadarmo se všude připomíná, že bychom si o rostlinách měli zjistit alespoň základní informace.
Kyselou půdu vyžadují především vřesovištní rostliny. Při výsadbě je třeba těmto druhům přilepšit rašelinou nebo vlastní listovkou. Jedná se především o vřesy (Calluna), vřesovce (Erica), dabécie (Daboecia), ale také azalky (Azalea) či pěnišníky (Rhododendron). Z ovocných dřevin je třeba připomenout také borůvku chocholičnatou (Vaccinium corymbosum), brusnici brusinku (V. vitis-idaea) či klikvu velkoplodou (V. macrocarpon) a mnohé další.
Kyselomilné rostliny nikdy nevysazujte přímo do zahradní zeminy, natož do půdy bohaté na vápno. Nějakou dobu v těchto podmínkách přežijí, časem ovšem začnou skomírat.
Chyba č. 3: Nevhodná volba rostlin na stanoviště
Zná to skoro každý, v zahradnictví si vyhlédneme krásnou rostlinu, po které toužíme již dlouhá léta. Jenže ať děláme, co děláme, stejně se tento druh nehodí na naši zahradu. Buď mu nevyhovují půdní, či světelné podmínky, nebo prostě dorůstá takových rozměrů, že se nám na naši malou zahradu časem nevejde, což je případ některých širokokorunných stromů.
Nejlépe uděláme, když zvolíme druh jiný. Určitě se nesnažte především vzrůstné stromy udržet na uzdě. Při radikálním prořezu jejich koruny dochází k poškození jejich přirozeného habitu, což se promítne i do nepříliš dobrého zdravotního stavu v budoucnosti.
Chyba č. 4: Příliš mnoho různých druhů rostlin
Některé zahrady připomínají spíše arboreta než rodinnou zahradu, která má sloužit pro odpočinek rodiny. Je jasné, že je nabízený sortiment lákavý, ale snažte se vybírat pouze takové druhy, které se do zahrady hodí. Ideální stav je, když se rostliny opakují ve větším množství od jednoho druhu.
Bojíte se, že výsadba bude působit nudně? Nikoli! Právě opakování druhů zajistí, že bude zahrada působit vkusně a sjednoceně.
Pozor si také dávejte na větší množství stálezelených rostlin. Sice zajistí celoroční efekt, zelené barvy je v zimě přeci jen nedostatek, ale jejich velkou nevýhodou je poměrně stabilní, neproměnný, vzhled. V našich podmínkách se navíc se stálezelenými rostlinami téměř nesetkáte, proto mohou ve větším poměru působit exoticky.
Mnozí zahrádkáři si navíc libují v pestrobarevných kultivarech. I s barvami zacházejte opatrně. Přespříliš barev působí disharmonicky a zbytečně na sebe přitahují veškerou pozornost. Pestrobarevné kultivary slouží pouze jako zpestření, nikoli jako hlavní téma zahrady.
Foto a text: Lucie Peukertová
